Primitivní funkce

  • Nechť je definována na intervalu libovolného druhu.
  • Potom máme funkci takovou, že platí  - *pokud zderivuji funkci dostanu funkci  - nazýváme *primitivní funkcí k na

O primitivní funkci

  1. Nechť je primitivní funkce k na . Pak také funkce definovaná předpisem , , je primitivní funkcí k na .
  2. Nechť a jsou primitivní funkce k funkci na , pak funkce , je konstantní.
  • Tato nejednoznačnost primitivní funkce k vede k definici neurčitého integrálu

Neurčitý integrál funkce na

  • Nechť existuje alespoň jedna primitivní funkce k funkci na intervalu .
  • Množinu všech primitivních funkcí k funkci na pak nazýváme neurčitý integrál funkce na a značíme jej
  • Primitivních funkcí k funkci je nekonečně mnoho a liší se pouze konstantou
    • jde o tzv. *integrační konstantu
    • to je dáno tím, že při derivaci funkce se vyloučí veškeré konstanty
  • Po integraci funkce na je vhodné tuto konstantu pro úplnost doplnit
    • (po získání primitivní funkce k - opačná operace k derivaci)
  • Značení:
    • - značení integrálu
    • - integrovaná funkce (integrand)
    •  - proměnná podle které integrujeme (integrační proměnná)
    • -  primitivní funkce
    • - integrační konstanta

O existenci primitivní funkce

  • Nechť je spojitá na intervalu libovolného druhu, pak má na primitivní funkci.
  • Funkce , která není na R spojitá, nemusí mít na R primitivní funkci

O linearitě primitivní funkce

  • Nechť na existují primitivní funkce k funkcím a a nechť . Pak existuje primitivní funkce k funkci a platí
  • Větu o linearitě lze zobecnit na tvar

Metody výpočtu neurčitého integrálu

  • Na rozdíl od derivace, integrace žádná přesně definovaná pravidla pro počítání složitějších výrazů nemá
  • K tomu se využívá různých metod
    • per-partes (typicky pro výrazy obsahující součin)
    • substituce (složené funkce)
  • Typicky se snažíme převést integrovaný výraz do ekvivalentní podoby, kterou integrovat umíme

Přímá integrace

  • Převádíme integrál na primitivní funkci pomocí tabulky základních primitivních funkcí, větě o linearitě a vzorečku   1. jednotlivé součty ve výrazu rozdělíme na samostatné integrály   2. vytkneme konstanty před integrály   3. jednotlivé integrály spočítáme podle pravidel pro primitivní funkce (dle tabulky níže)   - pro složitější výrazy je nutné využít substituce, per partes apod.

Metoda per partes (“po částech”)

  • Nechť funkce jsou definovány na a nechť a na .
  • Nechť dále existuje na . Pak také existuje na a platí
  • Tvrzení věty si budeme lépe pamatovat ve tvaru
  • Možná čitelnější zápis:
  • Odvozeno z pravidla pro derivaci součinu funkcí   - - obě strany zintegrujeme   -     - tedy nebo  
  • Tato metoda je vhodná, když je jedna funkce v součinu snadno diferencovatelná a druhá integrovatelná

Substituční metoda

  • Převádíme složenou funkci, kterou neumíme integrovat do jednoduššího tvaru tak, aby šla integrovat přímo
  • Volba vhodné substituce není snadná a vyžaduje nějakou zkušenost

První věta o substituci

  1. Nechť funkce zobrazuje interval do intervalu a nechť na existuje vlastní .
  2. Nechť funkce má na intervalu primitivní funkci , tj. platí , . Pak na existuje primitivní funkce k funkci a platí

neboli

  • Postup výpočtu neurčitého integrálu pomocí první věty o substituci:
  1. Hledáme integrál tvaru .
  2. Pokud funkce a splňují podmínky první věty o substituci, pak:     a) Položíme , , .        .     b) Vypočítáme integrál ,
    • doufáme, že je výraz jednodušší než původní integrál v zadání a umíme ho spočítat
  3. Vrátíme se k proměnné a hledaný neurčitý integrál má tvar , .
  • Stručněji:

Druhá věta o substituci

  1. Nechť funkce zobrazuje interval na interval a nechť na existuje vlastní (nebo ).
  2. Nechť je primitivní funkce k funkci na intervalu , tj. platí , . Pak na existuje primitivní funkce k funkci a platí neboli
  • Postup výpočtu neurčitého integrálu pomocí druhé věty o substituci:
  1. Hledáme integrál tvaru
  2. Zvolíme nějakou vhodnou funkci a pokud funkce a splňují podmínky druhé věty o substituci, pak a) položíme , , , b) vypočítáme integrál
    • opět doufáme, že nový výraz je jednodušší než původní integrál v zadání a umíme ho spočítat
  3. Vrátíme se k proměnné a hledaný neurčitý integrál má tvar Stručněji:

Integrace racionálních funkcí

  • Je třeba umět integrovat následující čtyři typy zlomků:
  1. ,
  2. ,
  3. ,
  4. ,

kde , a .

  • Výpočet jednotlivých případů:

  1. pro pak

  2. Je-li a (čitatel je tak derivací jmenovatele), pak máme obecně

  • Pokud máme obecně a , pak

    • Potom je
  • Nakonec vyřešíme nejobecnější případ třetího typu zlomku. Při výpočtu tohoto integrálu použijeme to, co již známe ze speciálních tvarů v předchozích dvou příkladech.

  • Obecně vypadá úprava a postup takto:

  • Tyto integrály jsme však postupně vyřešili výše.

  1. Pomocí substituce

Předchozí: Průběh funkce - základní věty diferenciálního počtu, extrémy funkce, konvexní a konkávní křivky, asymptoty Následující: Riemannův určitý integrál - definice, základní věta integrálního počtu, metody výpočtu Celý okruh: 1. Teoretické základy informačních technologií