Síťová vrstva TCP/IP architektury

  • Síťová vrstva je nezávislá na nižších vrstvách.
  • Úkolem této vrstvy je jedinečná identifikace uzlů v síti a zajištění komunikace mezi uzly které se nenacházejí ve stejné lokální síti.
  • Síťová vrstva je tvořena několika protokoly, tím nejdůležitějším je IP (Internet Protocol)
    • Umožňuje propojení více sítí a poskytuje nespolehlivý přenos dat
    • Další protokoly: ICMP, IGMP, ARP (sporné zda patří do L3 nebo L2)

IP paket (IPv4)

  • Na úrovni síťové vrstvy jsou data přenášena ve formě IP paketů
  • Obsahuje:
    • Hlavičku ve velikosti minimálně 20B
      • V ní je vyhrazena sekce pro volitelné položky o velikosti až 40B
      • Může tedy mít až 60B
    • Za hlavičkou je datová část obsahující data z vyšší vrstvy
  • Políčko verze má pouze historický význam, nerozlišuje IPv4 a IPv6 (je vždy 4).

IP adresa

  • Každý uzel v síti je jedinečně identifikován pomocí IP adresy

  • IPv4 adresa je číslo o velikost 32b, pro přehlednost se zapisuje dekadicky po jednotlivých bajtech ve tvaru X.X.X.X, kde X je hodnota

  • Položka IP adresa odesílatele a IP adresa příjemce v hlavičce IP paketu jsou IP adresy uzlů, které mezi sebou komunikují.

  • 32b umožňuje adresovat různých adres.

  • O přidělování IPv4 adres v síti Internet se starají různé organizace

    • IANA (Internet Assigned Numbers Authority) - celosvětové IP adresy, přidělení jednotlivým regionům
    • RIR (Regional Internet Registry) - přidělují dalším jednotkám (např. státům).
  • IPv4 adres není dostatek - na nejvyšších úrovních už došly

Adresace

  • IP adresa se dělí na adresu sítě a adresu uzlu
  • Rozlišujeme dva typy adresace:
    • Classful
    • Classless
Classful
  • Adresní prostor rozdělen do tříd
  • Každá třída má pevně danou velikost pro adresu sítě a uzlů v síti
  • Dnes se již nepoužívá.
Classless
  • Adresa sítě a uzlu je určena pomocí síťové masky.

  • Narozdíl od Classful adresace je hierarchická.

  • Síťová maska:

    • Má stejnou velikost jako IP adresa
    • Rozděluje se na dvě části: adresa sítě a adresa v síti
    • Tyto části jsou určeny:
      • nepřerušenou sekvencí po sobě jdoucích jedniček (část pro adresu sítě)
      • nepřerušenou sekvencí po sobě jdoucích nul (číst pro adresu v síti)
    • Počet po sobě jdoucích jedniček se označuje jako délka masky
    • Zapisuje se:
      • Stejně jako IP adresa (255.255.255.0)
      • CIDR formátu (/24)
  • Adresu sítě snadno získáme z IP adresy provedením logického součinu (operace AND) na IP adresu a masku sítě

    • 192.168.1.42 AND 255.255.255.0 192.168.1.0
  • První a poslední adresa v síti je vyhrazena pro adresu sítě a pro broadcast adresu

  • Počet adres v síti je určen jako , kde je délka masky

  • Broadcast adresu zjistíme jako IP OR (NOT maska).

Speciální IP adresy
  • 127.0.0.1/8 - zpětná smyška (loopback)
  • 10.0.0.0/8 - adresa lokální sítě (24b na adresu v síti)
  • 172.16.0.0/12 - adresa lokální sítě (20b na adresu v síti)
  • 192.168.0.0/16 - adresa lokální sítě (16b na adresu v síti)
  • 192.168.x.0/24 - adresa lokální sítě (8b na adresu v síti), x je 0-255
  • 0.0.0.0/32 - host, komunikace, při které odesílatel nezná svoji IP adresu
  • 255.255.255.255/32 - omezený broadcast (pouze v lokální síti)

Tvorba podsítí

  • Sítě je možné dále dělit na menší části (podsítě)

  • Případně je možné podsítě spojovat do větších sítí.

  • Obojí se realizuje manipulací se síťovou maskou.

  • Rozdělení sítě na podsítě umožňuje snadnější správu.

  • Při tvorbě podsítí se původní adresní prostor zmenší o bitů, které se využijí pro adresaci podsítí.

  • To se provede prodloužením délky síťové masky o  bitů.

  • Je tedy tvořena původní adresou sítě a bity, které byly ukrojeny z původního adresního prostoru v síti

  • Tvorbu podsítí můžeme realizovat dvěma způsoby:

    1. Konstantní maska
      • Rozdělení na stejně velké podsítě pomocí konstantní masky.
      • Příklad:
    2. Variabilní maska
      • Rozdělení na různě velké podsítě pomocí variabilní masky
      • Docílíme menšího plýtvání
      • Nejprve podsítě seřadíme dle jejich velikosti a postupně jim přidělujeme adresy
      • Příklad:

Přidělení IP adresy koncovým uzlům

  • Statické přidělení - adresa je manuálně přidělena
    • Nepraktické, pokud se do sítě často připojují a odpojují uzly (např. bezdrátové sítě)
  • Dynamické přidělení - DHCP
    • Poskytuje klient-server službu, kdy klient automaticky požadá o přidělení IP adesy a DHCP server mu ji poskytne.

Komunikace v lokální síti

  • Komunikace mezi uzly propojenými na úrovni vrstvy L2 se označuje jako komunikace v lokální síti.
  • Je třeba znám MAC adresu příjemce, jelikož IP packet je vkládán do linkového rámce.
  • Při komunikaci na úrovni L3 vrstvy se využívají pouze IP adresy. Je tedy třeba zajistit překlad IP adresy na MAC adresu.
    • Zjistit k dané IP adrese MAC adresu NIC. Tento překlad zajištuje protokol ARP.

Směrování mimo lokální síť

  • Hlavním úkolem síťové vrstvy je nalezení nejvhodnější cesty a následné odesílání IP paketů touto cestou mimo lokální síť.
  • Komunikaci mimo lokální síť lehce poznáme porovnáním adres sítí odesílatele a příjemce.
  • Směrování je realizováno pomocí předávání paketů na síťových rozhraních jednotlivých zařízení. Typicky realizované routerem. Směrování je rozhodováno na základě IP adresy příjemce IP paketu a směrovací tabulky. Ta obsahuje informace o dalším uzlu sítě (next-hop), který má být paket předán.

Předchozí: Ethernet - přepínač, použití média, linkový rámec Následující: Protokoly TCP a UDP - spojení a řízení toku dat Celý okruh: 2. Informační technologie