Síťová vrstva TCP/IP architektury
- Síťová vrstva je nezávislá na nižších vrstvách.
- Úkolem této vrstvy je jedinečná identifikace uzlů v síti a zajištění komunikace mezi uzly které se nenacházejí ve stejné lokální síti.
- Síťová vrstva je tvořena několika protokoly, tím nejdůležitějším je IP (Internet Protocol)
- Umožňuje propojení více sítí a poskytuje nespolehlivý přenos dat
- Další protokoly: ICMP, IGMP, ARP (sporné zda patří do L3 nebo L2)
IP paket (IPv4)
- Na úrovni síťové vrstvy jsou data přenášena ve formě IP paketů
- Obsahuje:
- Hlavičku ve velikosti minimálně 20B
- V ní je vyhrazena sekce pro volitelné položky o velikosti až 40B
- Může tedy mít až 60B
- Za hlavičkou je datová část obsahující data z vyšší vrstvy
- Hlavičku ve velikosti minimálně 20B
- Políčko verze má pouze historický význam, nerozlišuje IPv4 a IPv6 (je vždy 4).
IP adresa
-
Každý uzel v síti je jedinečně identifikován pomocí IP adresy
-
IPv4 adresa je číslo o velikost 32b, pro přehlednost se zapisuje dekadicky po jednotlivých bajtech ve tvaru X.X.X.X, kde X je hodnota
-
Položka IP adresa odesílatele a IP adresa příjemce v hlavičce IP paketu jsou IP adresy uzlů, které mezi sebou komunikují.
-
32b umožňuje adresovat různých adres.
-
O přidělování IPv4 adres v síti Internet se starají různé organizace
- IANA (Internet Assigned Numbers Authority) - celosvětové IP adresy, přidělení jednotlivým regionům
- RIR (Regional Internet Registry) - přidělují dalším jednotkám (např. státům).
-
IPv4 adres není dostatek - na nejvyšších úrovních už došly
Adresace
- IP adresa se dělí na adresu sítě a adresu uzlu
- Rozlišujeme dva typy adresace:
- Classful
- Classless
Classful
- Adresní prostor rozdělen do tříd
- Každá třída má pevně danou velikost pro adresu sítě a uzlů v síti
- Dnes se již nepoužívá.
Classless
-
Adresa sítě a uzlu je určena pomocí síťové masky.
-
Narozdíl od Classful adresace je hierarchická.
-
Síťová maska:
- Má stejnou velikost jako IP adresa
- Rozděluje se na dvě části: adresa sítě a adresa v síti
- Tyto části jsou určeny:
- nepřerušenou sekvencí po sobě jdoucích jedniček (část pro adresu sítě)
- nepřerušenou sekvencí po sobě jdoucích nul (číst pro adresu v síti)
- Počet po sobě jdoucích jedniček se označuje jako délka masky
- Zapisuje se:
- Stejně jako IP adresa (255.255.255.0)
- CIDR formátu (/24)
-
Adresu sítě snadno získáme z IP adresy provedením logického součinu (operace AND) na IP adresu a masku sítě
- 192.168.1.42 AND 255.255.255.0 192.168.1.0
-
První a poslední adresa v síti je vyhrazena pro adresu sítě a pro broadcast adresu
-
Počet adres v síti je určen jako , kde je délka masky
-
Broadcast adresu zjistíme jako IP OR (NOT maska).
Speciální IP adresy
- 127.0.0.1/8 - zpětná smyška (loopback)
- 10.0.0.0/8 - adresa lokální sítě (24b na adresu v síti)
- 172.16.0.0/12 - adresa lokální sítě (20b na adresu v síti)
- 192.168.0.0/16 - adresa lokální sítě (16b na adresu v síti)
- 192.168.x.0/24 - adresa lokální sítě (8b na adresu v síti), x je 0-255
- 0.0.0.0/32 - host, komunikace, při které odesílatel nezná svoji IP adresu
- 255.255.255.255/32 - omezený broadcast (pouze v lokální síti)
Tvorba podsítí
-
Sítě je možné dále dělit na menší části (podsítě)
-
Případně je možné podsítě spojovat do větších sítí.
-
Obojí se realizuje manipulací se síťovou maskou.
-
Rozdělení sítě na podsítě umožňuje snadnější správu.
-
Při tvorbě podsítí se původní adresní prostor zmenší o bitů, které se využijí pro adresaci podsítí.
-
To se provede prodloužením délky síťové masky o bitů.
-
Je tedy tvořena původní adresou sítě a bity, které byly ukrojeny z původního adresního prostoru v síti
-
Tvorbu podsítí můžeme realizovat dvěma způsoby:
- Konstantní maska
- Rozdělení na stejně velké podsítě pomocí konstantní masky.
- Příklad:
- Variabilní maska
- Rozdělení na různě velké podsítě pomocí variabilní masky
- Docílíme menšího plýtvání
- Nejprve podsítě seřadíme dle jejich velikosti a postupně jim přidělujeme adresy
- Příklad:
- Konstantní maska
Přidělení IP adresy koncovým uzlům
- Statické přidělení - adresa je manuálně přidělena
- Nepraktické, pokud se do sítě často připojují a odpojují uzly (např. bezdrátové sítě)
- Dynamické přidělení - DHCP
- Poskytuje klient-server službu, kdy klient automaticky požadá o přidělení IP adesy a DHCP server mu ji poskytne.
Komunikace v lokální síti
- Komunikace mezi uzly propojenými na úrovni vrstvy L2 se označuje jako komunikace v lokální síti.
- Je třeba znám MAC adresu příjemce, jelikož IP packet je vkládán do linkového rámce.
- Při komunikaci na úrovni L3 vrstvy se využívají pouze IP adresy. Je tedy třeba zajistit překlad IP adresy na MAC adresu.
- Zjistit k dané IP adrese MAC adresu NIC. Tento překlad zajištuje protokol ARP.
Směrování mimo lokální síť
- Hlavním úkolem síťové vrstvy je nalezení nejvhodnější cesty a následné odesílání IP paketů touto cestou mimo lokální síť.
- Komunikaci mimo lokální síť lehce poznáme porovnáním adres sítí odesílatele a příjemce.
- Směrování je realizováno pomocí předávání paketů na síťových rozhraních jednotlivých zařízení. Typicky realizované routerem. Směrování je rozhodováno na základě IP adresy příjemce IP paketu a směrovací tabulky. Ta obsahuje informace o dalším uzlu sítě (next-hop), který má být paket předán.
Navigace
Předchozí: Ethernet - přepínač, použití média, linkový rámec Následující: Protokoly TCP a UDP - spojení a řízení toku dat Celý okruh: 2. Informační technologie